Britský vrchní soud rozhodl, že rada musí zajistit speciální vzdělávací opatření pro žákyni, která trpí elektromagnetickou hypersenzitivitou a je obzvláště citlivá na signály Wi-Fi.
Ve věci EAM v. East Sussex County Council (O specifických potřebách týkajících se výuky) [2022] UKUT 193 (AAC), konstatoval soudce Vrchního soudu E. Jacobs, na základě odvolání od prvoinstančního soudu, že dítě by mělo být považováno za znevýhodněné svým zdravotním stavem podle zákona o rovnosti z roku 2010, a že vyžaduje speciální plán vzdělávání, zdraví a péče (EHCP).
Rodiče dítěte – kteří argumentovali tím, že jejich dcera potřebuje školní výuku v „prostředí s minimálním výskytem elektromagnetického záření“ – se pokoušeli od roku 2017 o získání plánu EHCP, díky němuž by byl vlastně uznán její zdravotní stav.
Lidé, trpící elektromagnetickou hypersenzitivitou, si stěžují na řadu reakcí na elektromagnetická pole z přístrojů vyrobených člověkem. Podle Světové zdravotnické organizace není soubor příznaků součástí žádného uznávaného syndromu.
Dva pedagogičtí psychologové konstatovali, že jak dcera, tak její rodiče věrohodně popisují zdravotní obtíže, kterými dívka trpí, a předchozí soudy přijaly důkazy rodiny a označily dívčiny příznaky za „vysilující, když se objeví“.
Od roku 2017 však proběhla řada slyšení, která všechna konstatovala, že speciální plán vzdělávání, zdraví a péče v tomto případě není nutný.
Poslední rozhodnutí vydal Vrchní soud v červenci 2022 a týkalo se opakovaného projednávání, které provedl prvoinstanční soud v listopadu 2021.
Vrchní soud zrušil rozhodnutí prvoinstančního soudu, protože se jednalo o nesprávné právní posouzení, a rozhodl, že místní orgán musí zajistit, aby byl pro žákyni vypracován a zachován speciální plán vzdělávání, zdraví a péče.
Soudce Jacobs zjistil, že dítě má poškozené zdraví a že její zdravotní stav jí brání nebo ztěžuje užívat počítače provozované prostřednictvím Wi-Fi i programy, které na těchto počítačích běží, a které jsou obecně určeny pro ostatní osoby jejího věku.
Soudce vycházel z Kodexu speciálních vzdělávacích potřeb a zdravotního postižení: 0 až 25 let, aby nastínil, co lze a co nelze považovat za vzdělávací opatření. Podle tohoto kodexu zjistil, že problémy žákyně spočívají v oblasti komunikace (odstavec 6.28), která nyní probíhá spíše prostřednictvím počítačových programů než s učitelem, a ve smyslových potřebách (odstavec 6.34), které jí brání nebo ztěžují používání počítačů.
„Používání počítačů a jejich programů je nyní nedílnou součástí způsobu, jakým probíhá vzdělávání ve školách. Jejich používání již není okrajové nebo periferní,“ uvedl soudce.
Později dodal:
„Problém dívky, spojený s elektromagnetickým zářením, ovlivňuje její život obecně a omezuje ji v běžných každodenních činnostech – kritérium zákona o rovnosti. Uplatňuje se ve škole, doma i při pobytu ve světě. Když je dívka ve škole, její problémy s komunikací a využíváním počítačů jsou přímým důsledkem používání Wi-Fi ve školách. Jediné dostupné řešení musí být zajištěno ve škole. Není přenositelné na jiné místo, i když ho možná bude třeba replikovat jinde. Nevím, jaké jiné opatření by bylo účinné k zamezení problému nebo k překonání jeho důsledků.“„Nejde jen o to, že se dívka necítí dobře a obtížně se soustředí. Existují důkazy od dvou pedagogických psychologů, kteří oba shledali, že ona i její rodiče věrohodně popisují její příznaky. Soud (dle paragrafu 47) přijal i jejich důkazy a popsal dívčiny příznaky jako „vysilující, když se objeví“, což se projevilo v takové míře, že dívka „byla celý školní rok mimo vzdělávání“. Tyto příznaky nebyly specifické pouze pro školní prostředí. Když se však v daném prostředí vyskytly, vyplývaly ze školou stanoveného prostředku pro poskytování vzdělávání. Za těchto okolností je nutné určité opatření, aby vzdělávání bylo účinné.“
Soudce dospěl k následujícímu závěru:
„Z výše uvedené kombinace důvodů shledávám, že dívka vyžaduje speciální vzdělávací opatření. Žádný z faktorů nebyl v mé analýze rozhodující a jednotlivým faktorům jsem nepřikládal zvláštní význam. Spíše jsem zvážil účinek všech faktorů jako celku, každého z nich v kontextu všech ostatních.”
Autor článku: Adam Carey, Vydáno: 17. srpna 2022, Zdroj: localgovernmentlawyer.co.uk
Napsat komentář